Dítě, které dostane svůj vlastní malý sešit na zapisování úspor, získává hmatatelný způsob, jak sledovat, jak se jeho peníze postupně hromadí. Na rozdíl od pouhého vyprávění o tom, jak úspory fungují, tento jednoduchý nástroj dává dítěti něco konkrétního, do čeho může samo nahlížet a co si může samo vést.
Jednoduchý záznam stačí
Sešit nemusí být nijak složitý, stačí obyčejné čárky nebo malé kresby, které ukazují, kolik bylo přidáno a kdy. Důležitější než přesnost záznamu je to, že dítě samo rozumí tomu, co si zapisuje, a že se do sešitu rádo dívá, protože mu ukazuje jeho vlastní pokrok.
Vedení takového sešitu učí dítě i základní trpělivost, protože vidí, že částka roste postupně a ne najednou. Tento pomalý, ale viditelný růst je často mnohem přesvědčivější než jakékoli vysvětlování toho, proč se vyplatí počkat s výdajem na později.
Rodiče mohou dítěti pomoci na začátku, ale postupně by se měli stahovat do pozadí, aby sešit skutečně patřil dítěti a ne jim. Tato postupná samostatnost dává dítěti pocit, že úspory jsou jeho vlastní projekt, ne něco, co mu bylo nadiktováno shora.
Někdy dítě zapomene sešit vyplnit, a to je zcela normální součást učení se nové návyku. Mírné připomenutí, bez výčitek, stačí k tomu, aby se dítě k sešitu znovu vrátilo, aniž by mělo pocit, že udělalo něco vážně špatného.
S postupem času se sešit stává malým osobním deníkem úspor, ke kterému se dítě rádo vrací a se kterým je i hrdé na to, co dokázalo. Tento pocit vlastnictví nad vlastním pokrokem bývá mnohem silnější motivací než jakákoli vnější odměna.
Někteří rodiče přidávají k sešitu i malý prostor na poznámky, kam si dítě může zapsat, na co si zrovna spoří nebo co ho v tu chvíli napadlo. Tento drobný doplněk mění sešit z pouhého záznamu čísel na osobní deníček, který dítě zajímá ještě víc, protože v něm najde i kousek vlastních myšlenek a přání.
